Láďova cesta od houbaření k elektroinstalacím

Jednoho dne šel takhle z hub a najednou kouká, pěkná auta. To byl takový jeho klukovský sen, mít svou dodávku pomalovanou barevnými nápisy a plnou, plničkou důležitých věcí! Jako třeba nůž, kleště, šroubky desítky, šroubky dvanáctky, šroubky a matičky, matičky desítky, nůž, jistič, péro do jističe, péro do jističe používané před vynalezením dvojpérových jističů, kousek špagátku, škrtátko a tři sirky, jiné kleště a spoustu dalších věcí k tomu ještě.

Rozhodl se, že chce pracovat tam, kde mu dají takové auto. Tak našel MONTEU.

Nejdřív zkusil nastoupit na místo sekretářky. Ve třetím kole pohovorů se ale prozradila, když se ukázalo, že nechodí pravidelně na manikúru, ale denně na Hvězdu na tři kousky. Tudy to tedy nešlo. Láďa se nevzdával.

Šel na to od lesa. Vypůjčil si peníze, půjčil nóbl oblečení, pronajal kočár a byt přímo v píseckých hradbách v ulici Nad Čarou. Tu čáru si tam sám nechal vyrobit a ulici si vymyslel, aby tím na navštívence podtrhl, že je z vyšších vrstev.

Podařilo se mu dokonce setkat se samotným majitelem firmy na večerní vycházce Klubu přátel středověku. Jenže se v hovoru ukázalo, že majitel firmy, která má tak krásné dodávky, potřebuje pořádného pracanta, a ne nějakého nafintěného panáka, který by se ani do kanceláře nehodil. Ani tudy to tedy nešlo.

Když ho to za kapličkou přestalo bavit, protože už se ho nikdo nechodil ptát, jestli něco nepotřebuje, vrátil se nenápadně do města. Už v převleku za montéra předstíral opravu elektroinstalace v sousední místnosti vedle kanceláře MONTEA. Ve skutečnosti malým otvorem pozoroval a poslouchal, co se v kanceláři povídá. Po třech měsících pravidelného poslechu od 7.00 do 15.30 s pauzou na oběd se konečně dočkal. 

Vyslechl tajný hovor v kanceláři, šlo tenkrát o městskou zakázku na první fotovoltaické panely pro splachovací pisoáry v mobilních toaletách. Nedočkavý Láďa se pokusil v anonymním dopisu vyhrožovat, že prozradí barvu panelů konkurenci, když nedostane místo technika a krásnou dodávku. Aby mu mohli dát vědět, až přijmou jeho podmínky, a přitom mohl zůstat nepoznán, adresu zkrátka do spodního rohu malým písmem napsat musel.

Byl vyzván na souboj o čest muže proti muži. V sázce bylo hodně: když prohraje, už se nikdy nebude ucházet o krásnou dodávku v MONTEA. Když vyhraje, bude místo technika s dodávkou MONTEA dědičným právem jeho rodu.

Za firmu nastoupil přeborník MONTEA ve šplhu jednoruč Mirroslavson, za sebe nastoupil Láďa. Utkání řídil mezinárodní rozhodčí Paolo Ariete, který vždy fascinoval publikum úsměvem, s jakým vstupoval mezi testosteronem napumpované soupeře.

Měl velikou radost a šel to hned oslavit. Proslýchá se, že tenkrát padlo pět kuřat. Často se ale mluví také o kachně. Možná to skutečně byla kachna. Nebo kachny.

Stále radostný Láďa velmi rychle zapadl do přátelského kolektivu a stal se usměvavým reprezentantem firmy s velkými zkušenostmi z oboru. A samozřejmě se splnil i jeho sen – dostal služební auto a s ním prostor na své cestovní nezbytnosti.

Jednou dostal dokonce Řád dovařené šunky od samotného generálního ředitele Spojených šunkáren a ovaroven. To tehdy zbloudilý kulový blesk trefil slabé místo starého rozvaděče a od té chvíle šel do celého masokombinátu stejnosměrný proud místo střídavého. Měli tenkrát po okraj plnou šunkovarnu a ztráty by šly do mnoha set tisíc tehdejších korun.

Láďa ve svém vyladěném voze plném potřebností bleskově dorazil na místo, bleskově odhalil příčinu a pak dokázal třičtvrtě hodiny levou mosfetovou rukou nahradit střídač napětí o potřebné frekvenci 50 Hz, aby cyklus přípravy šunky mohl doběhnout.

V té euforické době rozmachu MONTEA přinášel Láďa oběti známé i ze vzdálené historie. Vše s úsměvem a s radostí nastavoval svou hruď nespokojenosti zákazníků a úsměvem a vtipem je obracel na svou víru. Velkou oporou jeho misionářské činnosti byla jeho čím dál lépe vybavená dodávka, jeho splněný sen.

Jako jediný z firmy si troufl dokonce absolvovat náročný výcvik pro práci ve východní Asii. Konal se v Zadní Lhotě u Pingpongu a absolventi se učili nejen zcela odlišné předpisy, ale museli se naučit vcítit do zcela jiné kultury. Láďa jako jediný absolvoval s vyznamenáním. Původně byli dva, ale prozradilo se, že druhý úspěšný student Puk Ni ToHned zatajil svůj původ.

Jednou za čas, ne pravidelně, vyhlašoval majitel firmy jako poctu nejlepším spolupracovníkům eleiniciaci. Šlo o pradávný rituál z keltské doby. Druid, šaman, kouzelník, v tomto případě majitel, vybral za odměnu vhodného  zástupce kmene, v tomto případě firmy. Ten se nechal úderem velkého tupého předmětu do oblasti třetího závitu hypotalamu iniciovat. Byl-li morálně a duchovně připraven, způsobil takový úder obrovský vzestup jeho magické servisní schopnosti. Stačilo pak, aby jen vstoupil k zákazníkovi a ten se v úžasu marně pokoušel ukázat před chvíli nefunkční zásuvku, blikající světlo, hluchý telefon nebo vypadávající fíčko. Vše šlapalo jako hodinky. Láďa byl vybraný opakovaně.

Stojí za to povyprávět ještě o Láďově zlepšovatelském duchu, ze kterého vzešla celá řada užitečných nápadů.

Mezi obzvlášť ohleduplné patří zřetelné, přitom taktní upozornění okolí, že jídlo a pití předchozího dne nebylo úplně to pravé.

Dlouho se Láďa věnoval napodobování Teslových pokusů o bezdrátový přenos energie pro potřeby servisního technika na rychlých výjezdech. V éře zážitku osvícení měl nejvýraznější úspěchy, ale pokus zvýšit myšlenkovou kapacitu opakovanou eleiniciací nedopadl tenkrát příznivě.

Na vlastní kůži dlouhodobě testuje antistresové pracoviště, ve kterém využívá principu generování elektrického proudu točením spirály v biomagnetickém poli s nasranoidní charakteristikou. Správně provedená terapie končí silným výbojem mezi dlaněmi a mdlobou, po které se uvolněný pacient s novou chutí pouští do práce. Po třetí hospitalizaci na ARO hledá kolegu pro další výzkum. 

Mohli bychom pokračovat ještě dlouho, chci vám ale ještě povědět o jednom malém tajemství. Ono je vlastně velké. Chcete? Nahlédneme do vysněného Láďova vozu, do oné naleštěné dodávky, která ho do MONTEA přivedla cestou z hub.

Dřív se mezi všemi těmi potřebnými poklady jen tu a tam zaleskla láhev koncentrované zdravotní první pomoci.

Tak zvolna končím vyprávění o tom, jak se cesta jednoho člověka proplétá s cestou dalších a společnou rukou dokážou mnohé sny proměnit ve skutečnost a tu skutečnost prožít. Skutečnost přátelství a tolerance, která dokáže podržet chvění, aby se spojované neroztrhlo. Skutečnost slaďování odlišností, nálad, rozdílů, skutečnost podpory, ideálně vzájemné a vyrovnané.

Loučím se vámi, pozorní posluchači či čtenáři. Něco ve vás z Láďova příběhu, který se stal legendou, zůstalo, ať chcete nebo ne. Možná na to jednou přijdete. Hledejte…